Do poloviny 16.století byli majitelé bystřického panství Bruntálští z Vrbna a v městečku založili v roce 1579 pivovar. Ten začal ihned po svém založení pěkně vynášet. V roce 1589 koupila zámek s pivovarem a celé panství bystřické od Hynka staršího z Vrbna Olomoucká kapitula. Cena byla stanovena na 48.700 zl.
V roce 1600 šlo pivo z největší části na prodej krčmářům obcí, které byly povinny z bystřického pivovaru odebírat pivo. Za půlrok od. sv. Jiří do sv. Václava to bylo celkem 349 sudů, několik dalších sudů bylo posláno kapitule do Olomouce. Za pivo, které se prodalo v krčmách, přišla do pokladny úctyhodná suma peněz a to 1114 zlatých a 24 grošů. Například za vlnu se utržilo za stejné období pouze 160 zlatých.
Od září do listopadu 1640 bylo z pivovaru vyexpedováno 380 sudů. Z nich 200 šlo na prodej krčmářům, a ne právě málo jich plnilo kanovnické korbely. Děkan dostal 25 sudů, probošt 20, arcijáhen 28, scholastik 27 a pak jmenovitě ostatní kanovníci zřejmě podle míry sympatií k tomuto nápoji. Mezi nimi vedl kanovník Requesens s 24 sudy a celkově se odvezlo do sklepů kanovnických rezidencí za toto období 140 sudů.
V roce 1650 byly povinny odebírat pivo z bystřického pivovaru tyto vesnice: Neředín, Vrbátky, Výkleky, Svésedlice, Dluhonice, Dub, Velký Týnec, Nenakonice, Čelechovice, Nelešovice, Penčice, Véska, Pohořany, Trusovice, Nedvězí, Hodolany, Radsalvice, Sušice, Samotišky, Drahlov, Vsisko, Suchonice, Hlušovice, Krčmaň, Křenovice, Polkovice, Hrubčice, Vitonice, Tučapy, Charváty, Telčice, Studenec, Bílovice, Lutotín. Všechny tyto vesnice náleželi kapitule.
Z roku 1652 je zmínka o tom, že z horního mlýna vedly do zámku do pivovarské cisterny vodovodní roury, které měl na starosti „vodnář k trúbám“, jímž se v tomto roce stal mlynář Mikuláš. Dostával za to 10 zlatých ročně a z každého varu pozadního piva jedno vědro.
Pak přišla třicetiletá válka.
12.prosince 1673 byl proveden zápis z komisionální prohlídky kapitulních statků. Jedním z kritizovaných bodů bylo, že pivovar má v pronájmu jakýsi žid. Z toho důvodu nemůže v pivovaru bydlet pivovarský mistr. Kvůli němu pak musí být v době várky celou noc otevřený, takže hrozí nebezpečí vyloupení, neboť stojí blízkosti lesa. Pivovary v Bystřici a v Tršicích se budou častěji kontrolovat, neboť jsou zdrojem největšího užitku.
Pivovarský mistr odpovídal za veškeré zařízení pivovaru. Jeho výčet je velmi dlouhý a zajímal by spíše odborníky pro dějiny pivovarnictví. Vedle zařízení, v nichž se pivo přímo vařilo, našly tu své místo i truhlice a putny na slad, pytel na chmel, nejrůznější malé i velké konvice a džbány, lednice, cínové mázy, půlmázy a žejdlíky, trychtýře. Dveře z pivovaru vedly do několika sklepů, z nichž jeden je označen jako starý, druhý pod věží, další pod kuchyní důchodního písaře, pak malý sklípek z prken v předsklepí a nakonec nejspodnější sklep. Podzemí bývalé tvrze bylo tehdy ideálním skladovacím prostorem pro pivovar. Už velikost sklepů podává výmluvné svědectví o rozsahu jeho provozu a velikosti produkce.
Na přelomu 17. a 18. století docházelo k rozšiřování areálu pivovaru o barokní přístavby a východní, renesanční část zámku byla přeměněna na sladovnická humna velkobystřického kapitulního pivovaru.
V roce 1694 se stal nájemcem úsovský žid Izák Wolf. Ten si pronajal i pivovar Tršicích. Pronajímání pivovaru se pak v budoucnu střídalo s držením ve režii kapituly.
O zásobování pivovaru sudy se starala vrchnostenská bednárna, postavená v blízkosti objektů pivovaru. Suroviny brala z blízkých lesů.
V roce 1740 vpadl Pruský král do Slezska a pokračoval dál na Moravu. V roce 1742 byla dobita Olomouc. Byl podepsán mír a vojska se stáhla. V roce 1758 byla Olomouc opět obléhána pruskými vojsky. Za těchto těžkých časů sehrála svou roli i Velká Bystřice a hned v první fázi i pivo z jejího pivovaru. Prusové, připravující se na k obléhání, nechali pro sebe počátkem května 1758 připravit v bystřickém pivovaře čtyřicet sudů piva, ale husaři z olomoucké rakouské posádky jim je téměř před očima odvezli do města. To vše byl teprve začátek. Rakušané na Prusy zaútočili, tábor spálili a věci z tábora ukořistili.
Příjem z pivovaru na začátku 19.století jevil sestupnou tendenci (1823 – 32.887 zl.;1825 – 23.910 zl.). Proto se kapitula rozhodla dát pivovar do nájmu a vyhradit si pouze stálý plat. Nájemce, který pivovar převzal již v roce 1826, se musel mimo jiné zavázat, že bude vždy vařit pivo dobré a zdravé. Hned v roce 1826 byli svoláni hostinští ze všech hospod, kde se velkobystřické pivo čepovalo, aby podali posudek o jeho kvalitě. Jejich konečný názor byl, že jasnost, síla a chuť piva nebývá vždy stejná, někdy že je várka dobrá, jindy horší. Shodně však prohlásili, že za posledních 6 neděl byla kvalita dodaného piva dobrá.
V pozdějších letech si kapitula ponechala pivovar krátce ve své režii (nepochybně v letech 1834-1836), ovšem potom byl pivovar opět pronajímán.
V roce 1834 byl vrchnostenský pivovar ze všech kapitulních statků největší a jeho produkce musela stačit pro všechny hospody na kapitulních statcích (nájemci těchto hospod stále nesměli čepovat jiné pivo než velkobystřické). Zdejší pivo odebírali i na arcibiskupských statcích a navíc bylo deputátní pivo dodáváno olomouckým kanovníkům. Ve zmiňovaném roce 1834 bylo v pivovaru z 64 várek vyrobeno 3360 sudů piva při celkových nákladech 35.628 zl., takže výrobní cena jednoho sudu piva byla 10 zl. a 36 kr. V 27 hospodách na celém panství olomoucké kapituly bylo vyčepováno tohoto piva celkem 1549 sudů, a to nejvíce ve Velké Bystřici (184 sudy) a nejméně v Otonovicích (2 sudy). Za vyčepované pivo bylo odvedeno do důchodní pokladny kapituly 31.910 zl., což znamenalo čistý výtěžek 15.488 zl., neboť pivo se prodávalo téměř za dvojnásobek jeho výrobní ceny. Dále bylo pivo dodáváno do hospod na arcibiskupských statcích (Bukovamy, Slavonín, Bělkovice, Chválkovice a Přáslavice), kde se vyčepovalo 701 sudů, což znamenalo další čistý zisk 5075 zl. Deputátního piva olomouckých kanovníků bylo dodáno 188 sudů (zisk 1903 zl.), takže roku 1834 činil čistý zisk z prodeje piva 28.439 zl., což jistě nebyla zanedbatelná suma.
V roce 1844 byl největším podnikem na panství panský pivovar. Byl vybaven v té době největší pánví na Moravě o obsahu 41.6 hl. a produkoval ročně 3800 hl. piva.
V roce 1849 se kapitula rozhodla pivovar opět pronajmout. V této době působil pivovar majitelům velké potíže finančního rázu. Výrobní cena piva byla příliš vysoká a čistý zisk malý. Zájem o pronájem projevili dosavadní nájemce Redlich, nájemce tršického pivovaru Karas a Salomon Winter z Prostějova. Při dražbě nejvíce nabídl Redlich, kterému byl pivovar i s palírnou propachtován na šest let. Ovšem ještě téhož roku se na svém zasedání kapitula rozhodla od smlouvy odstoupit a do konce ledna 1850 si ponechala pivovar i palírnu ve své režii. Pak byl pivovar pronajmut jednomu nájemci, Michalu Heinzovi, sládkovi z Litoměřic.
Nejdéle měli pivovar v nájmu příslušníci rodiny Kubelkovy. Ti vlastnili i pivovary v Těšeticích, Dolanech, Šternberku a sladovnu na Kl. Hradisku Antonínu Kubelkovi byl od 1.ledna 1865 pronajat pivovar na 6 let za roční nájemné 5.300 zl., avšak již v polovině roku 1870 požádal o převedení pachtu na svého syna Viléma a o prodloužení nájmu o dalších šest let, tedy do roku 1877. S touto změnou kapitula souhlasila, a když roku 1876 Vilém Kubelka zemřel, byla nájemní smlouva následujícího roku uzavřena s Adolfem a Robertem Kubelkovými v tom smyslu, že kromě pivovaru se jim pronajímá i palírna, které byla do té doby v rukou jiného nájemce. Od roku 1878 však vystupoval v zastoupení bratří Kubelkových Antonín Kubelka mladší, jemž se roku 1885 stal jediným nájemcem a vedl podnik ve vlastní režii.
Již v roce 1833 došlo mezi kapitulou a Antonínem Kubelkou ml. K dohodě, podle níž se nájemce zavázal provést rekonstrukci a modernizaci pivovaru a palírny. Nejdůležitějšími body dohody bylo uzavření pachtovní smlouvy na 15 let (do roku 1898) a závazek kapituly, že na zamýšlenou rekonstrukci přispěje částkou 10.000 zl. Součástí úprav bylo i zavedení parního stroje k pohonu.
V roce 1849 se na výrobu 1 sudu piva vynaložilo 21 zl. 40 kr. a čistý zisk z 1 sudu byl 5 zl.
Ještě před vypršením nájemní smlouvy se však kapitula rozhodla s ohledem na to, že pivovar s palírnou budou v budoucnu vyžadovat další značné náklady, vyhovět žádosti Antonína Kubelky a oba závody mu prodat za 85.000 zl. Antonín Kubelka ml. převzal závazek dodávat kapitulnímu úřednictvu po všechny časy z každé várky 250 l mláta. Když byl pivovar prodán, odešel ze zámku na odpočinek poslední správce kapitulního důchodu inspektor Viktorín a správa důchodu sloučena s ředitelstvím kapitulních statků a lesů v nové budově v parku. K prodeji došlo v roce 1892, současně byla prodána i k pivovaru patřící porážka s jatkami, které však nebyly nadále používány a byly zrušeny. V pivovaru byla v tomto roce 1892 postaven nová varna, v roce 1896 byly rozšířeny sklepy, byly vykopány za dvorem rybníky na ledování, nechala se vylámat ve skále studnu, ze které se bere voda na vaření piva. Vodovod od vrchního mlýna „Loukou“ vedoucí jako nepotřebný byl zrušen. V té době se vařilo přes 40.000 hl piva ročně.
Kubelka zemřel roku 1897 ve věku 42 let. Byl to štědrý podporovatel školy a chudiny. Po něm se vystřídalo několik majitelů pivovaru.
Založením akciového pivovaru v Prostějově a Hanáckého pivovaru v Holici v roce 1897 poklesl výstav piva na 8.000 hl.Roku 1900 přešlo držení pivovaru na společníka dosavadního majitele Jana Kudělku. Podnik se poté nazýval „Velkobystřický pivovar J.Kudělka a spol.“. Od roku 1907 se stal majetkem veřejné společnosti pod názvem „Bystřický pivovar Kurz a spol. – pivovar ,sladovna a obchod pivem, sladem a příbuznými výrobky“. V jejím držení byl až do roku 1918. V tomto roce jej vlastník Karel Kurz prodává manželům Malíškovým ze Zlatiniv a ti po dvou letech Moravsko-slovenské bance v Olomouci. Ta jej vedla pod názvem Hanácká továrna poživatin a nápojů Klas a.s. v Olomouci (spolu s pražírnou kávy, výrobnou kávových náhražek a sladové kávy, parním mlýnem se sušárnou – vše ve Slatinicích). Firma měla 5 miliónů Kč akciového kapitálu a patřila v potravinářském oboru k největším na Moravě. Při pivovaru byla i funkční sladovna, která vyráběla slad nejen pro svou potřebu, ale i na export. Dále byla funkční výroba likérů a sklad vína. Všechn sdružené závody zaměstnávali dohromady asi 150 dělníků a zřízenců. Tato firma v roce 1931 ohlásila úpadek v srpnu 1931 pronajala své prostory ve Velké Bystřici sládku Františku Staňkovi, který ohlásil zahájení pivovarské živnosti, tj. výroby a prodeje piva, různých lihovin,vína a šumivých nápojů. Již v únoru 1932 se však stal novým majitelem První brněnský akciový pivovar a sladovna v Brně, který provozoval výrobu v tomto svém pobočném závodě ve stejném rozsahu jako p.Staněk. V roce 1937 přešel pivovar se sladovnou ve Velké Bystřici do konkurzu a v roce 1943 byl Prvním brněnským akciovým pivovarem jako živnost odhlášen. V roce 1943 zaměstnával pivovar 23 lidí.
Zdroj informací naleznete ZDE. (Copyright pivovaryolomoucka.estranky.cz) .
