| |
Majiitelé bystřického panství Bruntálští z Vrbna a v městečku založili v roce 1579 pivovar. Ten začal ihned po svém založení pěkně vynášet. V roce 1589 koupila zámek s pivovarem a celé panství bystřické od Hynka staršího z Vrbna Olomoucká kapitula.
Cena byla stanovena na 48.700 zl.
V roce 1600 šlo pivo z největší části na prodej krčmářům obcí, které byly povinny z bystřického pivovaru odebírat pivo. Za půlrok od. sv. Jiří do sv. Václava to bylo celkem 349 sudů, několik dalších sudů bylo posláno kapitule do Olomouce. Za pivo, které se prodalo v krčmách, přišla do pokladny úctyhodná suma peněz a to 1114 zlatých a 24 grošů. Například za vlnu se utržilo za stejné období pouze 160 zlatých.
V roce 1650 byly povinny odebírat pivo z bystřického pivovaru tyto vesnice: Neředín, Vrbátky, Výkleky, Svésedlice, Dluhonice, Dub, Velký Týnec, Nenakonice, Čelechovice, Nelešovice, Penčice, Véska, Pohořany, Trusovice, Nedvězí, Hodolany, Radsalvice, Sušice, Samotišky, Drahlov, Vsisko, Suchonice, Hlušovice, Krčmaň, Křenovice, Polkovice, Hrubčice, Vitonice, Tučapy, Charváty, Telčice, Studenec, Bílovice, Lutotín. Všechny tyto vesnice náleželi kapitule.
Z roku 1652 je zmínka o tom, že z horního mlýna vedly do zámku do pivovarské cisterny vodovodní roury, které měl na starosti „vodnář k trúbám“, jímž se v tomto roce stal mlynář Mikuláš. Dostával za to 10 zlatých ročně a z každého varu pozadního piva jedno vědro.
Pak přišla třicetiletá válka.
Pivovarský mistr odpovídal za veškeré zařízení pivovaru. Jeho výčet je velmi dlouhý a zajímal by spíše odborníky pro dějiny pivovarnictví. Vedle zařízení, v nichž se pivo přímo vařilo, našly tu své místo i truhlice a putny na slad, pytel na chmel, nejrůznější malé i velké konvice a džbány, lednice, cínové mázy, půlmázy a žejdlíky, trychtýře. Dveře z pivovaru vedly do několika sklepů, z nichž jeden je označen jako starý, druhý pod věží, další pod kuchyní důchodního písaře, pak malý sklípek z prken v předsklepí a nakonec nejspodnější sklep. Podzemí bývalé tvrze bylo tehdy ideálním skladovacím prostorem pro pivovar. Už velikost sklepů podává výmluvné svědectví o rozsahu jeho provozu a velikosti produkce.
Na přelomu 17. a 18. století docházelo k rozšiřování areálu pivovaru o barokní přístavby a východní, renesanční část zámku byla přeměněna na sladovnická humna velkobystřického kapitulního pivovaru.
O zásobování pivovaru sudy se starala vrchnostenská bednárna, postavená v blízkosti objektů pivovaru. Suroviny brala z blízkých lesů.
V pozdějších letech si kapitula ponechala pivovar krátce ve své režii (nepochybně v letech 1834-1836), ovšem potom byl pivovar opět pronajímán.
V roce 1834 byl vrchnostenský pivovar ze všech kapitulních statků největší a jeho produkce musela stačit pro všechny hospody na kapitulních statcích (nájemci těchto hospod stále nesměli čepovat jiné pivo než velkobystřické). Zdejší pivo odebírali i na arcibiskupských statcích a navíc bylo deputátní pivo dodáváno olomouckým kanovníkům.
V roce 1844 byl největším podnikem na panství panský pivovar. Byl vybaven v té době největší pánví na Moravě o obsahu 41.6 hl. a produkoval ročně 3800 hl. piva.
V roce 1849 se kapitula rozhodla pivovar opět pronajmout. V této době působil pivovar majitelům velké potíže finančního rázu. Výrobní cena piva byla příliš vysoká a čistý zisk malý. Zájem o pronájem projevili dosavadní nájemce Redlich, nájemce tršického pivovaru Karas a Salomon Winter z Prostějova. Při dražbě nejvíce nabídl Redlich, kterému byl pivovar i s palírnou propachtován na šest let. Ovšem ještě téhož roku se na svém zasedání kapitula rozhodla od smlouvy odstoupit a do konce ledna 1850 si ponechala pivovar i palírnu ve své režii. Pak byl pivovar pronajmut jednomu nájemci, Michalu Heinzovi, sládkovi z Litoměřic.
Nejdéle měli pivovar v nájmu příslušníci rodiny Kubelkovy. Ti vlastnili i pivovary v Těšeticích, Dolanech, Šternberku a sladovnu na Kl. Hradisku Antonínu Kubelkovi byl od 1.ledna 1865 pronajat pivovar na 6 let za roční nájemné 5.300 zl., avšak již v polovině roku 1870 požádal o převedení pachtu na svého syna Viléma a o prodloužení nájmu o dalších šest let, tedy do roku 1877. S touto změnou kapitula souhlasila, a když roku 1876 Vilém Kubelka zemřel, byla nájemní smlouva následujícího roku uzavřena s Adolfem a Robertem Kubelkovými v tom smyslu, že kromě pivovaru se jim pronajímá i palírna, které byla do té doby v rukou jiného nájemce. Od roku 1878 však vystupoval v zastoupení bratří Kubelkových Antonín Kubelka mladší, jemž se roku 1885 stal jediným nájemcem a vedl podnik ve vlastní režii.
Již v roce 1833 došlo mezi kapitulou a Antonínem Kubelkou ml. K dohodě, podle níž se nájemce zavázal provést rekonstrukci a modernizaci pivovaru a palírny. Nejdůležitějšími body dohody bylo uzavření pachtovní smlouvy na 15 let (do roku 1898) a závazek kapituly, že na zamýšlenou rekonstrukci přispěje částkou 10.000 zl. Součástí úprav bylo i zavedení parního stroje k pohonu.
V roce 1849 se na výrobu 1 sudu piva vynaložilo 21 zl. 40 kr. a čistý zisk z 1 sudu byl 5 zl.
Ještě před vypršením nájemní smlouvy se však kapitula rozhodla s ohledem na to, že pivovar s palírnou budou v budoucnu vyžadovat další značné náklady, vyhovět žádosti Antonína Kubelky a oba závody mu prodat za 85.000 zl. Antonín Kubelka ml. převzal závazek dodávat kapitulnímu úřednictvu po všechny časy z každé várky 250 l mláta. Když byl pivovar prodán, odešel ze zámku na odpočinek poslední správce kapitulního důchodu inspektor Viktorín a správa důchodu sloučena s ředitelstvím kapitulních statků a lesů v nové budově v parku. K prodeji došlo v roce 1892, současně byla prodána i k pivovaru patřící porážka s jatkami, které však nebyly nadále používány a byly zrušeny.
Zdroj informací naleznete ZDE. (Copyright pivovaryolomoucka.estranky.cz) .
|
|
|
